Proč se „snědeno“ s postupujícím jarem málo zelená?

Och ano, měla jsem spoustu „zelených“ plánů na letošní jaro. Naše zahrádka se konečně po 9 letech čekání a hlavně tvrdé práce manžela stavá zelenou oázou. Kromě běžných bylinek se nám podařilo vypěstovat i spoustu bylin planých. Chystala jsem se na bylinkové sirupy, kořenící směsi i čaje. Jak se říká: Člověk míní, život mění…

Je to skoro 14 dní, kdy jsem se po dvoudenním půstu vrhla na naší šalvěj a uvařila z ní čaj, pojedla i pár pampeliškových listů a celé rodině nacpala byliny do večeře. Tři dny poté jsem z lesa donesla košík bylinek na polévku a chtěla k nim dotrhat něco z naší zahrádky, všimla jsem si však něčeho zvláštního. Ptačinec žabinec, který byl ještě dva dny zpátky v plné síle, byl hnědý a uschlý. Hluchavka měla bílé fleky a řebříček několik žlutých listů. Pohled na jahody mi vyrazil dech. Všechny lístky vypadaly jako postříkané savem. Při obhlídce zahrady jsme s manželem zjistili, že stejně vypadá většina keřů i ovocných stromů.

V tu chvíli nám to došlo! Přesně před čtrnácti dny zemědělec stříkal pole, se kterým těsně sousedíme a bohužel nerespektoval směr větru. Zápach byl tak silný, že jsme museli z domu odjet…

Přivolaný zemědělec uznal svoji chybu a projevil lítost. Stříkal selektivním herbicidem. To je fajn, jenže jedy, které jsme spořádali a dýchali, nám z těla už nikdo nevydloube. A proč tohle všechno vlastně píšu? Uvědomila jsem si naprosto šílenou věc. Můžeme se snažit žít bio a fér, používat čerstvé jednoduché potraviny, pěstovat si vše nejlépe sami, ale ve finále nevíme, co jíme. A pokud si půjdu koupit zeleninu do supermarketu, možná bude míň kontaminovaná jedy, než ta moje vypěstovaná.

Netuším, jestli je ještě čas k nápravě, děsí mě fakt, že pole už jsou v takovém stavu, že bez chemie si „ani neškrtnou“, a to mě vede k myšlence, zda je ještě prakticky možné vyprodukovat potraviny, které jsou SKUTEČNĚ bio.