Tak už je to tady. Čas šíleně letí a i náš druhorozený začne brzy psát první řádky svého „dospěláckého“ života. Oproti mnoha ostatním má on i my nespornou výhodu. On totiž ví.  Od 2 let tvrdí, že bude kuchařem. Přesvědčil i mě, když mi nedlouho před třetím rokem života vyčetl, že do  jeho oblíbené rajské omáčky jsem přidala ten den málo tymiánu 🙂

Tak jo, hochu, má být po tvém. Budeš kuchařem. A pokud je tvá cesta předurčena, musíme vybrat kvalitní školu. Školu, kde se naučíš precizně kuchařskému řemeslu, aby ti v životě přineslo uspokojení. Vysvědčení máš dobré, na doporučený průměr pro studium hravě dosáhneš. Ale ejhle! Náš syn hatí naše plány. Odmítá studium s tím, že se chce přece naučit dobře vařit, a to se naučí nejlíp v učňáku, kde bude mít hodně praxe. Docházejí nám argumenty. Snažíme se zabodovat tím, že přece jako dobrý kuchař bude chtít být šéfem, a na to potřebuje aspoň maturitu. Odzbrojuje nás názorem, že na maturitu je času dost. Rodičovské ambice dostávají povážlivé trhliny. Jeho argumenty mají myšlenku. Vzdáváme se, volí si budoucnost pro sebe a ne pro nás.

Dostáváme se do druhého levelu, k výběru školy. Jako tonoucí, který se chytá stébla, sháníme recenze, názory a zkušenosti známých i neznámých. Názory se různí, bude to na nás. Spásou se jeví dny otevřených dveří. Míříme do bývalého hotelu International v Dejvicích. Trošku mě vyděsí, že to zde vypadá, jakoby tu komanč teprve včera zavřel dveře. Nicméně se zdá, že tady vládne pohoda a studenti jsou spokojení . Líbí se nám, že mají vlastní cvičnou kuchyňku. Rozhovor s panem ředitelem nás jen utvrzuje, že učební obor je správná volba. Syn září štěstím.

kuchari

Nenecháváme nic náhodě a vyrážíme pro srovnání ještě do gastronomické školy v Bráníku. Bránická škola pulzuje. Je tu ruch a mají propracovaný systém prezentace. Energie je zde zcela jiná. I zde jsme utvrzeni o správnosti volby, učebním oboru. Tak babo raď! Z obou škol vyšli známí odborníci na gastronomii. Co vybrat? Výhodu malé školy s mikrotřídami a vládnoucí klid nebo dynamickou školu, kde to „žije“? Náš junior má opět jasno. Chce do školy, kde to žije, protože je to dle jeho názoru záruka, že se řemeslu líp naučí.

Pro klid v duši vyrážíme ještě na Schola Pragensis – přehlídku středních škol a učilišť, abychom se ujistili o správnosti synova rozhodnutí. Jsme mimopražští a uvedené školy, i když se v nich platí školné, jsme zvolili kvůli dopravní dostupnosti. Nicméně jsme na prezentaci škol navštívili i ostatní vystavovatele z oboru gastronomie. Náš mladý muž se zajímal, podle čeho se vybírají  studenti, kteří budou reprezentovat školu. Jako logická odpověď nám přišla, že podle toho, že jsou nejlepší. Stáli jsme v tu chvilku u stánku jednoho učiliště, kde budoucí cukrářka „zdobila“ bílou polevou perníček a Kuba, s děsem v očích, se na mě obrátil s otázkou, jestli jsem si stoprocentně jistá :D. I u dalšího zastavení, kde dva budoucí kuchaři jako prezentaci svého učiliště mazali kusy rohlíků pomazánkou z kyblíku od hořčice jsme zůstali ohromeni. Také soukromá škola, o které jsme byli přesvědčeni, že patří k nejlepším v Praze nás překvapila svou představou prezentace. Nabízeli flambované ovoce, což by mohlo být jistě zajímavé, kdyby však nebylo z kompotu. Nevím jestli si školy, bojující o uchazeče, plně uvědomují, že toto je velmi špatná reklama.

Jak si myslíte, že to dopadlo? Škola hotelnictví hotelu International na přehlídce svůj stánek neměla a doslova jako oáza se mezi vystavujícími gastronomickými stánky jevila gastronomická škola v Bráníku. Přesvědčila nás prezentace, noblesa, vstřícnost. Podepsali jsme smlouvu o smlouvě budoucí. Doufáme, že volba byla správná. Tak nám držte palce 🙂