Test kypřících prášků se šokujícím výsledkem

Co myslíte, jak dopadl duel mezi kypřícími prášky? V soutěžím ringu se proti sobě postavily běžný kypřící prášek a kypřící prášek bez fosfátů.

Poté, co jsem nedávno na webu zveřejnila příspěvek o testování mouky, přišla za mnou kamarádka a podávala mi větší sáček s kypřícím práškem. Holduje zdravé výživě, a tak si vítězoslavně přinesla z obchodu úlovek v podobě kypřícího prášku bez mouky a fosfátů. Byla dost zklamaná. Dětem z něj upekla buchtu a ta se jí prý totálně „zdrcla“. Navrhla, abych udělala test kypřících prášků.

Rozhodla jsem se, že test provedu na starém rodinném receptu na výborný jogurtový koláč. Opět jsem testování pojala téměr vědecky. Aby test proběhl zcela korektně, rozhodla jsem rozdělit jednu dávku na dvě části a upéct je dohromady v jednom pekáči, oddělené pečícím papírem.

Použity byly identické suroviny. Vzorek č. 1 ale obsahoval běžný kypřící prášek složený z: dihydrogendifosforečnan sodný E450, hydrogenuhličitan sodný E 500 (jedlá soda) a kukuřičný škrob. Vzorek č. 2 obsahoval kypřící prášek složený z vinného kamene E336, jedlé sody E500 a bio kukuřičného škrobu.

Vlevo běžný kypřící prášek. Netuším, jakou barvu má E450, když má „prdopeč“ (prášek do pečiva) barvu světle béžovou, nicméně v malém množství je údajně zcela neškodný. Pokud byste se jím cpali nezřízeně, je podezření, že může odvápňovat kosti. Nevyhnete se mu např. v pekařských výrobcích, uzeninách a sýrech. E500 je jedlá soda. Bez té se neobejdou výrobky, kde se reguluje kyselost (např. zmrzliny, dětská výživa, olivy, rajčatové výrobky atd.). Vpravo je kypřící prášek z vinného kamene, jedlé sody E500 a bio kukuřičného škrobu.

I když těsto často dělám v kuchyňském robotu, tentokrát jsem se mu vyhnula. Chtěla jsem mít všechno pevně v rukou. Všimněte si, že těsta nemají stejnou barvu a na těstě z běžného prášku jsou patrné bublinky.

Povrch ozdobila dávka mraženého rybízu a drobenky. Trouba rozhicovaná na 180 st. otevřela svou laskavou náruč a koláči se poctivě věnovala 30 minut. Přiznám se, že jsem to celou půlhodinku nevydržela a přes dvířka koláč šmírovala. Kontrolní kuk do trouby mě dost překvapil.

Chápete to? Těsto s běžným kypřícím práškem ten rybíz normálně sežralo!!! Takhle fotka byla pořízena hned po vyndání z trouby, kdy byla obě těsta stejně vysoká. Fotogeničtější, vzhledem k tomu, že jde o RYBÍZOVÝ koláč, mi přijde část z bezfosfátového prášku. Jak vám? Po chvilce se ale začala ta hezčí část propadat. Koláč přes půl hodiny relaxoval a chladnul, než jsem se na něj vrhla s ostrým nožem.

A tohle byl výsledek. Není to vtipné? Chemický kypřič bublal tak, že pohltil veškeré ovoce a přírodní kypřič se pomalu na pořádnou bublinku nezmohl, zato rybíz pěkně podržel.

Od každého jsem ochutnala malý kousek. Byly ještě vlahé a moc dobré, i když asi víc mě oslovil „chemický“ nadýchánek. Ekouš se trochu lepil na patro. V této fázi jsem se musela vzdálit na zkoušku sboru a těšila se, jak je ochutnáme a vyhodnotíme s mými drahými chlapi po mém návratu. No, co vám budu vyprávět… Když jsem se za 2 hodiny vrátila, byl koláč fuč. Boule za jejich ušima svědčily o tom, že se nevypařil. Manžel vzýval ekouše (preferuje totiž mokré moučníky) a syn ocenil oba dva.

Z toho plyne poučení: „nikdy nedejte na první dojem a svůj názor na věc si udělejte sami“. Dáte-li přednost jednomu či druhému, záleží jen a jen na vás a vaší chuti. Hawk… 😀