Konečně jsem včera dokonala svůj dlouholetý plán a vytáhla kluky do Malé Hanoje, jak se přezdívá vietnamské tržnici SAPA v pražské Libuši. Kdesi jsem se dočetla, že Sapa je jméno horského letoviska v severním Vietnamu, kde se můžeme setkat s původními horskými kmeny a kde stále kvete tradiční způsob života. Byla jsem velmi zvědavá, co mě v Sapa čeká. Udávanou velikost 350 000 čtverečních metrů jsem si nějak nedokázala představit.

A vlastně si jí nedokážu přestavit ani teď, po její návštěvě. Čtyři hodiny utekly jako voda a viděli jsme sotva zlomek areálu. Když pominu hangáry plné různých oblečení a cetek, největší zájem u nás budily krámky s asijskými potravinami. Oči přecházely hlavně z různých bylinek, zeleniny a ovoce. Řadu z nich jsme viděli poprvé v životě. Pravda, některé krámky, jsou hlavně pro silnější nátury. Ne každému je příjemný pohled na oškubaná kuřata, které mají ještě pařáty a hlavu s podříznutým krkem. Nicméně zde seženete spoustu zajímavých věcí. Já pátrala po čaji z lesklokorky lesklé, a nakonec slavila úspěch.

zelenina-sapa

Těšila jsem se na budhistický chrám, na který nakonec ani nedošlo, u vytržení jsme byli z opravny aut, prodejny Vodafone, z obchůdků vlasových designerů. A to prý jsou zde i škola, školka, banka, právní poradenství, fotosalón, svatební salón, vydavatelství periodik, nahrávací studio, specializované knihkupectví, herny a řada dalších.

Bavilo nás objevovat jinou kulturu. Kulturu, kde prodavač sedí mezi regály a pojídá rýži, jejíž jasmínová vůně se line celým krámkem, kulturu, kde chlapi sedí před obchůdkem a hrají neidentifikovatelné hry, kulturu, kde po uličkách mezi auty pobíhají děti a hrají si (světe div se, mluví česky!). Pokud si chcete pokecat nebo získat nějaké rozumy, rozhodně se poohlédněte po nějakém teenegerovi, zaručeně se s ním bez problémů domluvíte. Bavilo mě nakupovat v krámě, kde nakupovali třeba jen Vietnamky. Zvědavě jsem pokukovala, co si vybírají, a ptala se, co to je, jakou to má chuť atd. To, jaký krámek je zrovna před vámi, se z cedule nedozvíte :), ledaže byste ovládali vietnamštinu. Prostě musíte nahlédnout dovnitř. Pokud budete chtít navštívit toaletu, rozmyslete si to dostatečně dopředu, protože jí budete asi chvíli hledat. Za 5 Kč si můžete odskočit a umýt ruce :).

sapa-ulice1 Trošku mě, jako Evropana, dráždilo, že ve většině obchůdků nejsou ceny. Pravděpodobně je můžete usmlouvat, ale to já moc neumím. Zaplatím to, oč jsem požádána. Náš junior byl mírně vykolejený z toho, když si kupoval dva banány a prodavač mu řekl cenu, aniž by je zvážil :)). Až úplně nakonec jsme objevili větší obchod s potravinami, kde prodávali kromě asijských i produkty, které známe a byly znatelně levnější, než jsme zvyklí, ale v té době už jsme měli nakoupeno.

sapa-nakup

Výlet jsme zakončili v nefalšované vietnamské restauraci. Chtěla jsem původně navštívit nějaké jednoduché bistro, kde bude sedět hodně místních lidí, protože znalci orientu vždy tvrdí, že v těch nejprostších provozovnách se nejlépe najíte, nás s manželem lákaly pho-lívkárny, ale náš malý gurmán si vyžádal restauraci. Polévka Pho, kterou má rád manžel a často na ní chodí na Vinohradech sice neuspokojila jeho chuť, ale Kubovy nudle se smaženým kuřecím masem a moje křupavá kachna na zeleném kari byly neodolatelné.

sapa-kachna

Jak je to s hygienou, bezpečností a prodejem padělků netuším. Kousek od brány jsme viděli ceduli úřadu pro kontrolu jakosti potravin (v češtině) a také jsme u jednoho stánku viděli dva příslušníky policie s úsměvem na rtech. A kousek za bránou pak policejní auto s další posádkou. Rozhodně jsme neměli pocit strachu.

Určitě se do Sapa zase vrátím, ale tentokrát asi využiji možnosti průvodce, kterého nabízejí. A zvolím gastro okruh, abych příště už tolik netápala 🙂